wz


Aerofly profesional
Jelikož jsem příznivcem leteckých simulátoru velmi rád jsem přijal nabídku Ostravské firmy Teltech Model na otestování nového simulátoru na našem trhu - Aerofly Profesional. Na tvorbě tohoto simulátoru se podíleli otec a syn Mattové, kteří již dlouhá léta patří ke světové špičce letecké akrobacie. A tak jsem byl opravdu zvědavý co tento simulátor v sobě skrývá.

Tento simulátor je určen jak pro začátečníky tak i pro zkušené piloty. Ano, vím že někteří zkušení piloti si řeknou, že létání na simulátoru je nemůže nijak zaujmout ale opak je pravdou. Já jsem tento simulátor testoval hlavně ve směru 3D létaní, o které se poslední dobou čím dál více zajímám. Ale abych nepřeskakoval začnu postupně od začátku.

Simulátor vyniká kvalitní grafikou jak modelu tak i krajiny a je tedy celkem náročný na vybavení vašeho počítače. Minimální nároky jsou CPU 700MHz, 3D grafická karta 16MB, 128 MB paměti a nějaké to místo na disku. Po vložení CD disku do mechaniky se na obrazovce objeví instalační okno, které Vás provede velmi jednoduchou instalací v jednom ze dvou možných jazycích (angličtina, němčina). Nyní je možno spustit samotný simulátor. Po jeho otevření budete vyzvání k vložení hardwarového klíče do sériového portu. Tento klíč je samozřejmě součástí simulátoru a slouží zároveň jak pro ochranu software tak i jako interface pro připojení vašeho vysílače k PC. Jsou zde tři konektory pro vysílače Futaba, Hitec a Graupner, které se zapojují do konektoru učitel - žák. Tento simulátor je také možno připojit přes Gameport pomocí pákového ovladače Gamebird.
Po samotném nainstalování je nejprve třeba zkalibrovat vysílač v nabídce CALIBRATE. Nyní už jenom stačí vybrat model v nabídce AIRCRAFT I a můžeme se vrhnout do samotného létání.
Jak jsem se již na začátku zmínil testoval jsem hlavně akrobaty, takže jsem si vybíral mezi dvěma nabízenými modely CAP 232 a GILES 202, které jsou v základní nabídce asi patnácti modelů. CAP je nasimulován spíše jako TOC model a je tedy s ním snadnější visení a veškeré 3D obraty jako plochá vývrtka, vodopád, zeď apod. Kdežto Giles je spíše soutěžní model, který lepe drží v nožovém letu a hlavně kopané výkruty mu jdou mnohem lépe. Za to uviset s nim je opravdu jen pro velmi zkušené piloty.
Všechny modely je možno v tomto simulátoru editovat. To znamená že si zde můžete nastavit téměř všechny základní parametry modelu jako jsou: hmotnosti jednotlivých částí, vyosení motoru, výkon, vrtuli, uhel náběhu, profil a velikost nosných a ovládacích ploch a mnoho dalších.
Také nastavení letového prostředí je velmi rozsáhlé. Je možno si vybrat z několika nabízených scenérií, které se ještě dají nastavit (zviditelnit či skrýt jednotlivé objekty na ploše). Takže to by bylo asi vše co se týče popisu samotného simulátoru.
Teď bych se věnoval popisu realismu letu. Žádný simulátor nemůže být nikdy úplně realistický ale jen ty nejlepší se realitě mohou přiblížit. Myslím si, že právě simulátor Aerofly Profesionál asi nejvíce. Model se zde chová velmi reálně, reaguje na povely vysílače shodně jako skutečný model. Po delším zahloubání si téměř můžete připadat jako na letišti. Jen některé věci jsou příliš ideální. Například směrovka má nereálnou účinnost. Modely létají v noži jako kdyby byly v normální poloze a stačí ji dát jen trochu více a model provede lopas v noži bez jediného problému. To vše by se snad dalo zvládnout i ve skutečnosti ale to že směrovka bere při lopasu stejně v letu nahoru tak dolu je celkem nereálné. Také v některých dalších obratech jsem zjistil, že její účinnost je opravdu přehnaná. Dalším ideálním prvkem je motor. Nekuckne a nekuckne, no stalo se vám to už někdy na letišti? Žádné problémy při startování prostě realismus nulový, to se dá simulátoru jen těžko vytknout, je to prostě jen k naštvání ?. Dalším velkým kladem tohoto simulátoru je nastavování parametrů modelu. Byl jsem opravdu velmi překvapen, když jsem si začal modifikovat model Giles podle svých představ. Model velmi reálně reaguje na veškeré změny. Například při posunu těžiště dozadu se model stává více labilním a ochotnějším provádět různé kotrmelce. Při opačném směru se model více usadí. Nejvíce mě však překvapilo, když jsem pro neustálou nespokojenost z kopanými výkruty změnil parametry křídla (hmotnost a profil na koncích křídla) a model najednou začal lítat kopáče jako vyšité. V tu chvíli si mě tento simulátor opravdu získal. Ještě nikdy jsem se nesetkal s tak realistickým nastavením parametrů modelu a to jsem měl možnost vyzkoušet již pár velmi dobrých simulátorů.
Jediné co mě trošku mrzí je velikost letového prostoru. Řekl bych, že by bylo lepší kdyby se v dalších verzích trochu zvětšil, protože jsem velmi často narážel do okolních kopců při ztrátě viditelnosti země. Celkové hodnocení toho simulátoru je ale přesto na jedničku. Těm co si chtějí vyzkoušet nové obraty bez rizika ztráty modelu bych ho opravdu vřele doporučil.

Srovnání:
Pro srovnání tohoto simulátoru jsem zvolil jediného možného protivníka a to Real Flight G2. Řekl bych, že tyto dva simulátory patří k nejzdařilejším a nejvěruhodnějším, ale také k nejdražším. G2 mi připadá lepší ve směru letového prostoru a samotného pohledu na letadlo, ale zase neumí moderní 3D prvky jako plochá vývrtka, vodopád, zeď atd., které Aerofly Profesionál zvládá skvěle. Další velkou výhodou Aerofly je dobrá reakce na změny parametru modelu. Zde G2 hodně pokulhává. Možnosti nastavení jsou skoro stejné, ale u G2 se příliš neprojevují.
Ještě bych oběma simulátorům vytkl, že všechny motorové modely jsou nasimulovány jen pro benzínové motory. Při sestupných letech motor hodně brzdí, což je nepříjemné. Protože když po zimě strávené u simulátoru vyletíte s desítkovým modelem tak Vám nejednou připadá, že model letí dolů neuvěřitelně rychle.
Konečné hodnocení je asi takové, že oba simulátory jsou velmi kvalitní ale díky tomu, že Aerofly Profesionál je novější, tak je o kousek dál než G2.